Historie Babin

   Babiny I. (Babina A) - 550 m n. m. Ves byla založena koncem 12. století. Z královského majetku přešla do rukou pražských biskupů. Roku 1335 získal ves klášter augustiánů v Roudnici n. L., od roku 1399 ji měl v držení Jan z Kamýka. Později patřila k liběšickému panství. Od roku 1990 patří k obci Tašov již jen katastrální území, protože ves zanikla v roce 1980, kdy se oblast stala vojenským výcvikovým prostorem.

   Zaniklá obec na jižním úpatí Babinského vrchu (626 m n. m.), jedna z nejvýše položených v Českém středohoří. Rozprostírala se při křižovatce silnic Ovčárna - Čeřeniště - Lbín. Hledíme-li dnes s jistou nostalgií na zdejší zarostlé základy a zbořeniště domů, sotva si připustíme, že se jednalo o plně životaschopné podhorské sídlo celkem slušné velikosti.

   K založení Babin došlo patrně již koncem 12. století. Byly nejprve královským majetkem, pak patřily postupně pražským biskupům, roudnickým augustiniánům, příslušníkům rodu Kamýckých, litoměřickým minoritům a dalším vlastníkům, kteří se tu poměrně rychle střídali. V 16. století připadla ves liběšickému panství; jedna její část také patřila městu Litoměřice. V roce 1630 získala Babiny litoměřická jezuitská kolej, po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 připadla ves královské komoře. V roce 1830 tu ve 22 domech žilo 125 obyvatel, ve velké většině německé národnosti. Do roku 1869 počet lidí ještě stoupl na 170, pak se již příznivá tendence začíná obracet. Babinští ve zdejších obtížných podmínkách nalézali nelehký zdroj obživy zejména v dobytkaření, omezeně v ovocnářství a polaření. Děti docházely do školy v nedalekém Čeřeništi.

   Vliv zemědělství i přímé ničení rostlin vyústily v postupnou devastaci jedinečných a věhlasných tzv. babinských orchidejových luk v okolí obce, hostících množství vzácných druhů rostlin, zvláště z čeledi vstavačovitých. Na tyto unikátní lokality upozornil roku 1904 ve svém díle České středohoří profesor Univerzity Karlovy Karel Domin. Jen jejich nepatrný zbytek je dnes zahrnut do území přírodní památky Babinské louky (41 ha), zřízené v roce 1993. Ochranný režim sleduje jako hlavní cíl zachování populace kriticky ohroženého druhu zvonovce liliovitého (Adenophora liliifolia).

   Pět let po skončení druhé světové války přežívá v Babinách už jen 6 lidí. Po odsunu německého obyvatelstva není vesnice dosídlena; kromě jediného domu je zbořena a stává se součástí vojenského cvičiště. Na přelomu 20. a 21. století je v souvislosti s rušením litoměřické posádky cvičiště opuštěno.